Panství

Zámek perex new

• Hotel Panství •

Odpočiňte si a nechte se hýčkat příjemnou atmosférou venkovského zámeckého sídla v obci Dlouhá Lhota na Příbramsku !

Muzeum skla perex

• Muzeum skla •

V přízemí zámku se nachází expozice muzea skla nabízející unikátní kombinaci současné tvorby ve skle, kterou nelze nikde jinde spatřit.
 

Zámek historie text

• Historie Panství Dlouhá Lhota •

První zmínka o Dlouhé Lhotě se objevuje v písemných pramenech již roku 1336, tehdy se ale nazývala podle svých tehdejších držitelů, Bavorů ze Strakonic, Bavorova Lhota. Bavorova Lhota patřila ke statku Pičín, jenž Bavorové drží od roku 1289. Dalšími známými majiteli Pičína a tím pádem i Dlouhé Lhoty byli zemané - 1373 Slavimír z Pičína, 1393 Albert z Pičína, 1410 Beneš z Hořovic a Rabštejna a konečně Petr Kořenský z Terešova, který celé panství prodává před svou smrtí / 1493 / Oldřichu Bechyňovi z Lažan. Samostatným statkem se Lhota stává až roku 1515, kdy ji po Oldřichově smrti dostává jeho syn Mikuláš. Někdy v této době zde pravděpodobně vniká tvrz, která je však vysloveně zmiňována až roku 1630, kdy Mikuláš Bechyně z Lažan prodává ves i z tvrzí manželce svého příbuzného Juditě Bechyňové, rozené na Bohosticích. Po její smrti roku 1656 dědí Dlouhou Lhotu její dcery Anežka, Magdaléna Markéta a Eva Kateřina. Ty ale ves ještě téhož roku prodávají Salomeně Veronice z Račína, manželce jejich bratra Kašpara Maxmiliána, který byl v letech 1668-1671 místosudím a místokomorníkem v království Českém. Během 17. století byla tvrz přestavěna na barokní zámek. V 18. století byla na svahu za zámkem zřízena francouzská zahrada / dnes značně spustlý anglický park /. Bechyňové zámek se statkem drží skoro až do konce 18. století, kdy jej byli nuceni pro dluhy prodat benediktýnům u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Od nich statek roku 1773 přechází na Růženu Stenzovou, rozenou Pechovou. Roku 1838 kupuje zboží kníže Rudolf Colloredo-Mansfeld, který ves připojil ke svému dobříšskému panství. Na zdejším zámku se nezdržoval a statek nadále pronajímal. Poslední majitelkou zdejšího zámku byla paní Marie Eiflerová, která ho koupila i s okolními polnostmi před druhou světovou válkou. Po válce zámek slouží místnímu JZD jako kanceláře a byty.

 

Historie rodu text

• Kronika rodu •

První zmínka o tomto rodu pochází již z 12. století, v jehož druhé polovině zakládá Bavor ze Strakonic nad soutokem Voliňky a Otavy hrad Strakonice. Při sporech krále Přemysla Otakara II. stojí Bavorové pevně na jeho straně, za což jsou i štědře odměňováni. Svoji přízeň jim král projevil i tím, že jednu se svých nemanželských dcer Anežku provdal za nejvyššího maršálka království českého Bavora II. ze Strakonic. Významným členem rodu byl již Bavor I., který byl komorníkem olomouckého biskupa, účastnil se tří křížových výprav a daroval část svého majetku johanitům (později maltézští rytíři). I on, ostatně jako všichni Bavorové, vykonával významné funkce v království. Byl purkrabím na hradě Zvíkov, královským číšníkem, nejvyšším komorníkem království českého, správcem Prácheňského kraje a kanovníkem práva olomouckého na Strakonicích. Ačkoli patřili Bavorové k nejbohatším rodům své doby, jejich hlavní větev vymírá již roku 1404 v osobě Břeňka Bavora ze Strakonic. Majetek Bavorů pak po přeslici přechází na pány z Rožmitálu. Z vedlejších větví přežívají Bavory nejdéle Benedové z Nečtin, kteří vymírají až roku 1808, když v Praze umírá jejich poslední potomek Antonín Beneda z Nečtin.